Silvestr v Janovicích
Na Silvestrovské veselice nás moc neužije. Konec roku jsme tedy oslavili po svém, dlouhou procházkou ve Vrchotových Janovicích. Kus cesty nás doprovodil krásný neznámý. Jméno mi sice neprozradil, ale rasu a příslušnost k Hubertovu cechu nezapřel. A pak že myslivečtí ohaři poslouchají na slovo a nezdrhají! Tak tenhle rozhodně zdrhnul a domů nijak nespěchal.
Když už to vypadalo, že si mládence povezu do Prahy, z dálky se ozvala píšťalka a výstřel. Chlapec se hned nato rozloučil a zmizel jako Popelka. Nutno podotknout, že se vydal úplně opačným směrem, než ze kterého byl poptáván. No vůbec se mu nedivím. Jestli čte noviny a kouká na zprávy, moc dobře ví o případech, kdy někdo v zelené kamizolce picnul kolegu jen proto, že si ho spletl se srnou. Očividně zrovna tohle nechtěl riskovat.
Nicméně já jsem se v Janovicích krásně proběhla a teď už si jen strčím hlavu pod peřinu a budu doufat, že místní omladině brzy dojde munice. Kéž by se finanční krize projevila nedostatkem petard létajících z oken. Bohužel, zatím to tak nevypadá.
Přátelé, kamarádi, nám všem přeji do nového roku hlavně zdraví a spoustu šťastných a veselých chvil, které si zapamatujeme a schováme na horší časy.