A pak že běžci nemají rádi pejskaře
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, se dneska SVP vypravila na Dívčí hrady. Během tří a půl hodinové procházky jsme potkali jen tři pointry, dva kokršpaněly a jednu rr holku, co měla toho času hlavu v odpadkovém koši. Nebylo vidět na krok, a tak jsme spolu museli komunikovat přes prostředníky. Jako nejúčinnější se ukázalo využití běžců.
A jak to v praxi vypadalo? Třeba tak, že jsme na rozcestí zapomněli Fanču, ta si postěžovala páníčkovi od kokršpanělů, ten houknul na sprintera amatéra, co zrovna svištěl kolem, no a ten nás zastavil na louce, ať se koukáme pro Fanču vrátit, neb ta nás v takovém marastu přece hledat nebude.
Co se fotek týče, prosím o shovívavost… bylo třeba počítačově přepálit barvy, aby bylo Fanču, Kiru, Maggie, Dara, Tessi a mě vůbec vidět.