Velikonoce a to kolem
Znáte mě, pro mě je slovo „půst“ sprosté slovo, ke kterému se nesnížím ani před Velikonocemi. Jenže letos se mi tenhle ateistický přístup dost vymstil. Ti, co od Popeleční středy trošku odlehčili jídelníček, si pak o prodlouženém víkendu mohli užít dosytosti. A já – která jsem sežrala i to, co jsem neměla – jsem si to o svátcích vyžrala.
Panička to o Velkém pátku doma vyzdobila, vyprala nám pelechy, nakoupila a naplánovala velikonoční procházky a výlety. Možná na můj vkus kmitala moc rychle a tvářila se moc natěšeně, a tak jsem se z toho poblila (vlastně i to druhé, o čem dámy nemluví). Jo a ne jednou, takže jsem rána a večery trávila u naší milé paní veterinářky, která mi asi ze vzteku, že kvůli mně i ona má Velikonoce na draka, píchala jednu injekci za druhou. Kromě toho mi nedali najíst. A zrušili celý náš velikonoční program; asi se báli, že někde vrhnu a společensky je znemožním. Každopádně už jsem zdravá jako řípa a na Velikonoce jsem nezanevřela.
Jinak jsme se vlastně neslyšeli od narozenin. Krom krátkého peristaltického extempore se máme dobře. Výletíme s SVP – máme nové, staronové i ryze staré venčící lokality; jezdíme muchlovat Qwandoya štěňátka a užíváme si konečně jarní dny. Fotky v galerii jsou z Kerska.