Pozitivní motivace
To se teď v pejskařském světě dost skloňuje. Prý se na nás musí jen po dobrém, tresty jsou zapovězeny. Kdo psa okřikne, je tyran. Kdo cukne vodítkem, je tyran na druhou. Na ty, jež své psy zalehávají, či jim připínají elektrické obojky, ani neexistuje tyranská mocnina. A tak my tu musíme svatosvatě deklarovat, že SVP je plná hustých tyranů!
Na druhou stranu, kdyby se všichni psi měli tak, jako my a naši kamarádi, byla by paní Kubišová bez práce. A přitom zlobíme celkem dost. Tak třeba pro představu můj poslední kousek – na procházce jsem navštívila stanoviště dětského oddílu. Představte si ho tak, že položíte na zem dvacet batohů, vyndáte krabičky se svačinami, otevřete je a opustíte. A jak si tak jdu kolem toho nezabezpečeného bohatství, prostě neodolám a sežeru jeden rohlík (kedlubnu, co s ním spoluobývala krabičku, jsem tam nechala). Co vám budu povídat, pochválená jsem za to nebyla. :-) A přitom jsem jen chránila jednu holčičku – bílá mouka je přece nezdravá!
Oslím můstkem se dostáváme k našemu víkendovému programu. V sobotu jsme si s FanTýmem a Eiby zašly na Dívčí hrady a pak na cvičák. Naše cvičitelka je spravedlivá, hodná, má ráda zvířata i lidi a ví, že jenom po dobrém to s námi nejde. V neděli jsme si pak Dívčí hrady zopakovali, jen nás šla celá horda – Magmabona (Brassila, Melinka, Berlynka); Qwandoya (Maggie, Kira, Tabi, Áša a poprvé i malá Mexx!); FanTým (Fanča a Týna); Matylda s Čárlunou a Lucík.
Fotky v galerii jsou od FanTýmu – díky!